Irsko leží na samém okraji původního evropského kontinentu. Před osmi tisíci lety ho oceán oddělil od starého kontinentu a Irsko se stalo malou ostrovní zemí. Bohatství irské úrodné půdy (měď, zlato) lákaly kolonizační skupiny evropského obyvatelstva a irští učenci a misionáři ovlivňovali intelektuální a duchovní život obyvatelstva.

V mnoha částech Irska byla zem nehostinná a v některých částech to platí dodnes. Okraje Irska se zvedají ve zvrásněných masívech s mnoha hlubokými údolími, které bičují zimní větry a prudké deště. Ty odplavují úrodnou půdu, tak že zde neroste nic než ostrá tráva a vřes. V mnohých částech vystupuje na povrch skalnaté podloží. Najdeme zde křemencové vrchy, čedičové útesy, vápencové skály a žulové svahy. Hory tvoří 1/8 Irska. V nížiných oblastech na severu leží jezírka a slatiny. Slatiny a vrchoviny se sice nedaly obdělávat, ale farmářům poskytovaly pro letní pastvu dobytka a útočiště před nepřátelskými vojsky, která vypalovala a ničila pastviny a pole. Relativně nehostinná však nebránila tvorbě dějin Irska, šíření mýtů, zvyků a určitého životního stylu.

Jedním z rysů irské povahy je záliba v oslavě smrti. Irové toto zdědily po stavitelích megalitických hrobů, kteří žili v Irsku před 3000 lety p.n.l. Kamenné monumenty, které po sobě zanechaly předkeltští obyvatelé můžeme najít v každém koutu Irska.

Střed ostrova, hora Uisneach se stala jakousi hraniční oblastí, kde se setkávaly představitelé nezávislých království. Máme tu však i další střet - střet starověkého silničního systému tara a zároveň nejslavnější ranné centrum irských snah o politické sjednocení.

V Mellifontu se nachází nejstarší z velkých cisteriánských klášterů a v Monasterboice najdeme nejvyšší keltský kříž. Právě v Mellifontu vybudovali seveřané svůj první a také nejmocnější městský stát Dublin. Prvním irským králem se zde nechal korunovat skotský vetřelec Edward Bruce.

Porovnáme-li vystěhovalce moderní doby se světci a učenci minulosti, zjistíme že Irové nedobrovolně hráli čím dál pasivnější roli a stále víc se poddávali Anglii. Spojení Británie s východoirským pobřežím hrálo v posledních staletích irských dějin velmi důležitou roli a právě díky tomu mají dnešní irské zákony a instituce svůj původ v Anglii.

Dnešní Irsko se těší politické nezávislosti. Nové vládnoucí třídy v Irsku v mapách vyčleňovaly nová panství, pevnosti, kasárny a silnice. Kvůli rozdělování půdy a majetku vůbec vznikaly velké rozdíly mezi obyvateli a nastal tak i rozdíl mezi bohatším východem a chudším západem.

Velmi podrobné mapy vypracoval kapitán Thomas Lacroma z vojenské kartografické služby. Irové, Skotové a Angličané se spolu potýkali celá staletí v propletencích válek a spojeneckých smluv. V roce 1603 se za vlády Jakuba I. Anglie a Skotsko spojily a nastala nová éra.

Z knihy Theodora W. Moodyho, Francise X. Martina a kol.: Dějiny Irska